Maturita, matura, maturitní zkouška – drastické ukončení čtyřletého studia. Je to dobrovolnou nezbytností novodobých bytostí.
Traduje se, že se musíme nasoukat do vědecké zbroje, která bude zdárně odolávat útokům učitelských mečů. Kéž by stačilo se připravit fyzicky – to jde přecejen o drobek snáz, než při přípravě psychické. Naučili bychom se páreček výpadů a s ješitností po boku doprovázené pocitem odplaty se pustili do šarvátky. Jak slastná představa utkat se s profesorskou družinou jako rovný s rovnými (v nepatrném přečíslení). Boj na život a na smrt. Ve válečném střetu švarných jinochů a jinošek s uvědomělými starci, musíte ovládat šerk i šarm. V našem člověčenství jsi pevně zasazen až po složení maturitního čtyřboje. Tvá úspěšnost bude stěžejní informací pro tvé budoucí velitele.
Musíme zúročit své poznání, aby nebyl zmařen nečas odžitý v sektě učebnic. Ačkoliv čelit dlouhodobě šlechtěným mozkovnám profesůrků není pro padavky. Naši stálou nevýhodu bychom měli snížit nepostradatelnou zbraní, jterou jsou zpevněné nervy čokoládovými pomahači, čistá mysl, konvenční obleček a slečny vysoký podpateček. Nechť započne tato bezduchá erární deziluze. Ač nechceme, nikoho to nezajímá. Ač tím opovrhujeme, nikoho to nezajímá. Dokonce i když s tím nesouhlasíme, nikoho to nezajímá.
Chtě nechtě se staneme loutkou školních norem. Přičemž tento školící systém nepodporuje naši nahou osobnost, neboť je odmítána kreativita, osobní úspěchy i intimní filozofické výdobytky… Tudíž nemůžeme své já zcela svléknout, jen poodhalit a naopak zahalit nadějné opojení svoucností, což je mnohdy ohromně skličující. Zkrátka nebojte se být maturistou – musíte. Je to NORMAlní. A v nových zítřcícch je chtěno být NORMOU, nemám pravdu?