bezkikicz

To si takhle sedíte na sněhem nasáklé lanovce a pozorujete dění pod vámi. Jízda bude vaše poslední a dumáte nad nejvhodnějším způsobem sjezdu, pro dostatečné ukojení vaší lyžařské touhy. Můžete jet rychle, pomalu, na skokánek, nevzrušivě lesem nebo neupravenou, doposud skluznicemi neprobádanou, černou sjezdovkou. Jaká by byla vaše volba?

Z laviček se stávají “LOVEičky”. Téměř nenalezneme posezení, které by nebylo okupováno zahleděnými jedinci. Květy nad nimi nesou poselství blížícího se 1. Máje. Tento mnohými dlouho očekávaný (mnohými záměrně ignorovaný) obřad lásky…

Povím vám příběh. Příběh, který vypráví o světě paradoxních absurdit a absurdních paradoxů. Svět, ve kterém se příběh odekrává je kulatý, takže by si v něm měli být všichni rovni. Nikdo by neměl žít, jak se říká „na hraně“. Logicky by tu nemělo nic končit a nic začínat.

Všichni jsme obyvateli českého státu a tato skutečnost nás spojuje. Zákonitě musíme být shodní ještě v dalších věcech. Už jen v tom, že žijeme ve stejném klimatickém pásmu, jsme zásobování stejným sortimentem zboží, jsme obětmi stejného vzdělávacího systému a tak dále. Na všechny tyto podmínky se adaptujeme, tudíž jsme ve výsledku všichni na stejné vlně, někdo nad vodou, někdo pod vodou. Objektivně hodnotit naše společné vlastnosti mohou snad jen jedinci vně našeho státu. Těžko se pídit po profilu nefalšovaného Čecha.

Normální holka v městském maskáči a na střeše :D. Nech sa páčí 🙂               […]

Fotí se kde kdo a kde co. Na následujích fotografiích jsem byla doplňkem parkoviště v oblíbeném obchodním centru v Hradci […]