Je součástí každé rodiny. V některých domovech se vyskytuje více než jednou. Co je na ní tak jedinečného, že je členkou každé domácnosti? Uklízí snad? Venčí pejska? Čistí rybičkám? Vaří oběd? Chystá nám ranní kávu? Budí nás do práce? NE! Ale mít doma televizi je zvykem. Je to tak normální, jako mít na Štědrý den doma stromeček. Je to tak normální, že kdybyste se snad z této normy odchýlili tak … Né, to prostě nejde. Televize musí být centrem pozornosti každý večer!

Byly časy, kdy televize nebyla. Byly časy, kdy televize byla, ale ne v soukromích domovech. Také byly časy, kdy byla televize luxusem a byla jen pro majetné lidi. No a pak zlevnila a teď ji má doma každý. Nicméně samozřejmě musí zabírat méně místa, jinak by ji doma už nikdo nechtěl. Teď je tak tenká, jakoby nechtěla být vidět. Zkrátka musí splňovat požadavky materiálně náročných zákazníků.

Co v ní je?

Všechno a vůbec nic. Pustíte-li si televizi, nečeká vás tam nic jiného než kriminální seriály, realityshow, pořady o vaření a zprávy, které by snad už měli nést předponu SCI-FI. Účel je tedy jednosměrný. Vyrobit občana, který se bude bát vyjít na ulici, vycestovat, neschová si doma peníze ani diamanty, aby ho náhodou nevykradli a nezavraždili, jak viděl ve středu v kriminálce. Takový člověk svůj strach vykompenzuje tunami jídla a bude překrmovat i své děti, aby měli „tuhý“ kořínek, byly relativně „zdravé“ a mohly čelit celosvětovým hrozbám IS. A nakonec si ten člověk vlastně uvědomí, že je tento styl života naprosto v pořádku, protože ho mají stejný i lidi z realityshow, né-li horší.

Zároveň je televize jako cizí návštěva, podílející se na intimních chvilkách naší/vaší rodiny. Narušuje večer, kdy si můžete společně povídat, číst nebo hrát společenskou hru. V řeči nastoluje racionální témata, nad kterými můžeme jen zoufat. Sdělování našich pocitů a zážitků z celého dne je ta tam.

Černá placka jakožto výdobytek nejmodernějších technologií je ale uctívanou a nedotknutelnou svatyní. Ještě stále si lidé neuvědomili její neblahé působení a stále k ní vzhlíží. V hlavní místnosti domu se nejčastěji nachází uprostřed hlavní zdi, naproti které je umístěna pohovka. Už jen tím, že se posadíme, díváme se přímo na ní. Správně by měla být schovaná a zaprášená v šuplíku a čekat, až si na ni vzpomeneme.

Dnešní svět je plný, na první pohled neviditelných paradoxů. Tento článek má pomoci poodhalit alespoň jeden z nich. Informaci a můj pohled máš, nalož s ním, jak nejlépe dovedeš. Tvé zamyšlení je počátkem nového začátku #VYHOĎTELKU

2 Thoughts to “Tele – vize”

  1. Ahoj, moc hezký článek, ale chci jen poznamenat, že bych to neviděl tak černě ;), osobně nemám TV
    asi 15 let a zřejmě se i obklopuji lidmi, co jí nemají, nebo jí nevyužívají denně, nebo jako kulisu, když přijdou z rachoty, aby aspoň někdo mluvil…
    Ano, naše rozhovory se nikdy nemůžou stočit k tomu: viděls to včera…?
    Ačkoliv telku nemáme, bohužel naši nejbližší ji mají a občas se přistihnu, že přemýšlím nad jejím smyslem. Kolem TV je i speciální žargon, ve kterém se už skoro neorientuji a je to i tím, že se funkce tv rozšiřuje …o internet a pod… Ale nejvíc je stará dobrá hláška: kouknem se, co dávaj… 😀
    Opravdu je někdo dnes závislí na tom, co mu někdo dá? Existuje tolik možností jak “zabít čas” Kniha, rádio, vlastní tvorba, hraní si s dětmi nebo vůbec komunikace s rodinou…
    Je to smutné, ale nelituji nikoho z nich.
    Vrchol drzosti jsou ale koncesionářské poplatky, v současnou dobu jsem s rodinou v zahraničí a tady s námi nikdo nehodlá ani diskutovat, prostě se platí na jednotku/byt ať máme přijímač či nikoli :/ to mi nepřijde zrovna fér.

    1. Tomáši, moc Vám děkuji za rozvitý komentář 🙂
      Nemohu jinak, než souhlasit. V běžném TV vysílání je omezeno téměř jen na reklamní spoty, které se občas přeruší 15 ti minutovou scénkou z filmu. Navíc, jak jste zmínil koncesionářské polatky… je to stejné, jako když si koupíte módní časopis za 90 Kč jehož stránky jsou potištěny převážně reklamou značek butiků z Pařížské ulice. Prostě platíte za reklamu. Z lidí se vytrácí kreativita a schopnost převzít odpovědnost za svůj život. V práci, kde jsou 10 hodin denně na sebe přebírá odpovědnost jejich šéf. Když pak přijdou domů, vloží své životní dějství do rukou televize. Většina lidí si stěžuje, že čas utíká stále rychleji, ale už nevidí, kolik ho bezduše proseděli před televizí. Užívejte si nikým nerušený čas s rodinou a děláním činností, které Vás naplňují 🙂

Comments are closed.