Je součástí každé rodiny. V některých domovech se vyskytuje více než jednou. Co je na ní tak jedinečného, že je členkou každé domácnosti? Uklízí snad? Venčí pejska? Čistí rybičkám? Vaří oběd? Chystá nám ranní kávu? Budí nás do práce? NE! Ale mít doma televizi je zvykem. Je to tak normální, jako mít na Štědrý den doma stromeček. Je to tak normální, že kdybyste se snad z této normy odchýlili tak … Né, to prostě nejde. Televize musí být centrem pozornosti každý večer!
Byly časy, kdy televize nebyla. Byly časy, kdy televize byla, ale ne v soukromích domovech. Také byly časy, kdy byla televize luxusem a byla jen pro majetné lidi. No a pak zlevnila a teď ji má doma každý. Nicméně samozřejmě musí zabírat méně místa, jinak by ji doma už nikdo nechtěl. Teď je tak tenká, jakoby nechtěla být vidět. Zkrátka musí splňovat požadavky materiálně náročných zákazníků.
Co v ní je?
Všechno a vůbec nic. Pustíte-li si televizi, nečeká vás tam nic jiného než kriminální seriály, realityshow, pořady o vaření a zprávy, které by snad už měli nést předponu SCI-FI. Účel je tedy jednosměrný. Vyrobit občana, který se bude bát vyjít na ulici, vycestovat, neschová si doma peníze ani diamanty, aby ho náhodou nevykradli a nezavraždili, jak viděl ve středu v kriminálce. Takový člověk svůj strach vykompenzuje tunami jídla a bude překrmovat i své děti, aby měli „tuhý“ kořínek, byly relativně „zdravé“ a mohly čelit celosvětovým hrozbám IS. A nakonec si ten člověk vlastně uvědomí, že je tento styl života naprosto v pořádku, protože ho mají stejný i lidi z realityshow, né-li horší.
Zároveň je televize jako cizí návštěva, podílející se na intimních chvilkách naší/vaší rodiny. Narušuje večer, kdy si můžete společně povídat, číst nebo hrát společenskou hru. V řeči nastoluje racionální témata, nad kterými můžeme jen zoufat. Sdělování našich pocitů a zážitků z celého dne je ta tam.
Černá placka jakožto výdobytek nejmodernějších technologií je ale uctívanou a nedotknutelnou svatyní. Ještě stále si lidé neuvědomili její neblahé působení a stále k ní vzhlíží. V hlavní místnosti domu se nejčastěji nachází uprostřed hlavní zdi, naproti které je umístěna pohovka. Už jen tím, že se posadíme, díváme se přímo na ní. Správně by měla být schovaná a zaprášená v šuplíku a čekat, až si na ni vzpomeneme.
Dnešní svět je plný, na první pohled neviditelných paradoxů. Tento článek má pomoci poodhalit alespoň jeden z nich. Informaci a můj pohled máš, nalož s ním, jak nejlépe dovedeš. Tvé zamyšlení je počátkem nového začátku #VYHOĎTELKU